Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie (CST)

Kraniosakrální terapie (CST) je manuální terapie která se zakládá na tezi autoregulačních/samoopravných mechanismů těla, které mohou být v důsledku mnoha faktorů (chemických, fyzikálních, psychických aj.) narušeny. Kraniosakrální terapií, lehkým cíleným dotykem, postupně uvolňujeme rozličné restrikce fascií pánevního dna, bránice, horní hrudní apertury (části hrudníku, kde může dojít k útlaku nervů a cév zásobující horní končetinu), jazylky a podlebečního, tzv. atlantooccipitálního skloubení s krční páteří. A dále pracujeme s kompresí a dekompresí (způsobem cílené aplikace tlaku/tahu) v oblasti pánve a lebky.  Tyto techniky pomáhají tělu zajistit optimální podmínky k jeho autoregulaci, což vede k celkovému zlepšení fyzické a psychické pohody, a tedy i zdraví.

Nicméně, pokud bych se měla pokusit alespoň o nějakou objektivitu, musím doplnit i písmeno b), kdy není žádným tajemstvím, že pokud si zadáte slovní spojení „kraniosakrální biodynamika“ (CST) nejen do Wikipedie, jedna z prvních informací, kterou si o této formě terapie můžete přečíst, je, že se jedná o šarlatánství a pseudovědu, v rámci níž neexistují vědecky podložené důkazy o pozitivním účinku na zdraví, ba naopak, byly zaznamenány účinky potenciálně škodlivé.

Na(ne)štěstí takto je to se vším, co je mimo oficiální směr „evidence-based medicine“ a v tomto ohledu nezbývá, než si vytvořit svou vlastní zkušenost a názor na to, zda to pro mě funguje nebo ne. Já sama jsem zatím vzdálena tomu, abych s jistotou tvrdila, že vnímám nebo ovlivňuji pohyb mozkových plen nebo mozkomíšního moku – kraniosakrální rytmus, nicméně to, co vnímat dokážu, je celkové napětí těla, místa, kde se hýbe málo a chybí mu volnost, kde se hýbe moc a chybí mu stabilita a uzemnění, a v tomto kontextu také CST po osobních i terapeutických pozitivních zkušenostech využívám.

Autor: Mgr. Veronika Andová