TERAPIE JIZEV

Málokoho napadne, že jizvy, které s sebou nesou nejrůznější operace či poranění, mohou mít nějaké pozdější dopady na funkci (nejen) pohybového aparátu. O to větší je překvapení, když se u fyzioterapeuta dozvíte, že letitá bolest kyčle, či menstruační bolesti, které vás k němu přivedly, mají souvislost např. s operací „slepého“ střeva v dětství. Tímto popisem se snažím přiblížit, jak to s jizvami funguje, proč s nimi v terapii vůbec „ztrácím čas“ a proč byste měli / mohli i vy.

Zdravé, strukturálně nepoškozené měkké tkáně (př. kůže, podkožní vazivo, fascie, svaly), jsou schopny se svou délkou relativně přizpůsobit v závislosti na silách, jež na ně působí. Takovéto tkáně můžeme natáhnout, zkrátit, zatlačit, vytáhnou, zkroutit, posunout je vůči sobě apod. s tím, že jsou při jimi tolerovatelné síle schopny se vrátit do svého původního tvaru. Všimněme si kupř. jak jsou při každém nádechu / výdechu natahovány a zkracovány měkké tkáně trupu. V momentě, kdy ale dojde k narušení integrity kůže či hlouběji uložených tkání (vaziva, svalů, orgánů, nervů aj.), vzniká procesem hojení jizva, a zmíněné vlastnosti jsou nejen pro daný jizevnatý úsek změněny.

Ve fyzioterapii obecně dělíme jizvy na „normálně zahojené“ a „aktivní“. Aktivní jizva, obdobně jako srůst viz níže, se projevuje zvýšenou citlivostí až bolestivostí při manipulaci (tlak, tah), zmenšenou pohyblivostí poškozené, popř. i okolní tkáně a zhoršeným prokrvením dané oblasti. Jizva tak může být pocitově teplejší, zarudlá, změněně citlivá v podobě palčivých pocitů, svědění, brnění či pocitu odcizení dané části těla. Okolí jizvy se také často více potí. V porovnání s okolní tkání hmatáme její povrch např. jako vkleslinu, vyvýšeninu či tvrdou strunu. V závislosti na hloubce, rozsahu a umístění jizvy na těle můžeme odhadovat její důsledky pro budoucí pohybové fungování postiženého člověka.

Kupříkladu, pokud bychom delší čas nepracovali s jizvou po operaci totální výměny kolenního kloubu, jizva by zatuhla, zkrátila se, stala by se velmi málo pohyblivou a znemožnila tak plný rozsah pohybu v koleni. Operovaný by tak nemohl koleno ani plně ohnout ani natáhnout, což by mu omezilo / znemožnilo si sednout, kleknout, dřepnout, chodit do schodů, do kopce, z kopce nebo po rovině. Tento stav by ovšem nelimitoval jen operované koleno, ale vedl by také k přetěžování ostatních částí těla, které by jeho funkci nahrazovaly. V dlouhodobém horizontu by tak operovaný mohl trpět chronickými bolestmi kyčlí, zad, ramen apod.

Zejména u jizev vzniklých po břišních operacích, např. operace císařským řezem, je třeba brát v úvahu nejen vzhled jizvy na povrchu, ale i to, jak ovlivnila funkčnost hlouběji uložených sešitých tkání (podkožní vazivo, tuková tkáň, linea alba oddělující pravý a levý přímý břišní sval a děloha). Navíc, u břišních operací či stavech po břišních zánětech mohou v řádech dnů vznikat srůsty. Srůsty jsou vazivová spojení anatomických struktur nebo orgánů, které dříve takto propojeny nebyly. Vzniknou-li kupř. na úrovni střev, mohou vyústit v poruchu střevní průchodnosti až neprůchodnost. Srůsty v oblasti malé pánve (oblast močopohlavního ústrojí) mohou u žen ovlivnit bolestivost menstruace a je uvažováno i o tom, zda a do jaké míry mohou ovlivnit ženinu plodnost.

V neposlední řadě si můžeme zkusit představit, jak je asi v životě omezen člověk, který má v důsledku popálenin zjizvenou tvář nebo jakoukoli jinou větší plochu těla.

V rámci práce s jizvami jsme schopni všechny výše zmíněné negativní důsledky mírnit a udržovat tak stav měkkých tkání, a tedy i pohyblivost člověka v nejlepší možné formě.

Autor: Mgr. Veronika Andová

Použité zdroje:

CZUDEK, Stanislav. Jednodenní chirurgie: One-day surgery: se souborem vybraných miniinvazivních operací na DVD. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1786-9.

KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-80-726-2657-1.