Na co se v terapiích zaměřuji

Ve své praxi spolupracuji převážně s lidmi, kteří mají chronické zdravotní problémy, tedy takové, které přetrvávají měsíce až roky. Na základě svých zkušeností s nimi docházím k závěru, že mým hlavním úkolem, jako fyzioterapeuta, je takovéto klienty vést ke zvědomení si jejich vlastního těla (somatognozii). Vycházím z předpokladu, že tam, kde člověk nemá kvalitní podněty z vnitřního i vnějšího prostředí, nemůže být ani kvalitní odezva, a tudíž správná funkce celého systému. Jinak řečeno, dokud si člověk neuvědomí, že je v jeho těle něco špatně, nemůže to ani změnit. Mým profesním cílem je dlouhodobá udržitelnost klientova stavu bez zdravotní obtíže, a proto se při práci zaměřuji na nalezení příčiny problému (léčba kauzální), nikoli na tlumení jejích příznaků (léčba symptomatická), pro které mě klient nejčastěji vyhledá. Neříkám tím, že redukce akutních symptomů není důležitá, pochopitelně že je, ale stejně tak hodnotná je i dlouhodobá změna, která vede k prevenci vzniku dalších onemocnění.

Při práci, v rámci snahy o rozvoj klientova tělesného sebeuvědomění, s klienty hodně mluvím, vysvětluji, ptám se na jejich prožitky při cvičení a hledám s nimi optimální pozice/pohyby, kdy cítí redukci obtíže (symptomu) a zároveň zlepšení pohybové funkce, která bývá obvykle pro daný symptom omezena. K nastolení změny v klientově pohybovém vnímání volím vždy takový přístup, který je ochoten v daný moment akceptovat. Všímám si totiž, že pokud člověk mentálně nepřijme byť dobře míněnou léčbu, pak mu ani sebelepší koncept či metoda nezaručí maximální možný přínos. Můj přístup je tedy variabilní a mění se dle aktuálního rozpoložení klienta. Vize dlouhodobé změny klientova pohybového vnímání a vytvoření funkčních pohybových návyků přitom ale zůstává zachována.

V souvislosti s chronicitou chci zmínit jeden nepopulární, ale pravdivý fakt. Chronický problém vzniká (nejen z pohledu fyzioterapie) u běžné, zdravé populace nejčastěji v důsledku dlouhodobého nevhodného zatěžování organismu, jak po stránce pohybové, tak po stránce psychické a výživové. V rámci fyzioterapie sice máme nástroje, kterými dokážeme rychle redukovat obtěžující symptomy, ale dlouhodobě udržitelná změna nejen pohybových zvyků trvá a vyžaduje pravidelný, aktivní přístup klienta k sobě samému. Toto je relevantní způsob, jak je možné nefarmakologickou nebo neoperační cestou přispět k udržení stavu bez bolesti a pohybového omezení. Zdraví je aktivní děj, nikoli ukončený proces, a člověk nefunguje a není konstruován jako automobil, aby ho bylo možno opravit jednorázovými úkony bez jeho vlastního přičinění. Uvědomění si, že návrat k „procesu“ zdraví vyžaduje pravidelnou péči o sebe jednak z pohledu správného pohybového zatížení, jednak psychohygieny a dietetiky, ušetří hodně zklamání z leckdy nerealistických očekávání ohledně doby, za kterou se lze problému zbavit. Převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví se všemi faktory, které se k němu vztahují, je funkční a udržitelná cesta k němu a takto já chápu ZDRAVÝ POSTOJ.

Mgr. Veronika Andová